Jdi na obsah Jdi na menu

Výroba doutníků

23. 2. 2013

Kvalita špičkového doutníku závisí na mnoha faktorech. Především na kvalitě tabáku, která je ovlivněna půdními a povětrnostními podmínkami, způsobem sušení a kvalitou fermentace. Dalším důležitým faktorem je způsob namíchání listů a způsob ubalení. Kilogram kvalitních tabákových listů přijde na desítky EUR.

Doutníkové tabáky mají vyšší obsah dehtu a volného nikotinu oproti cigaretám, i když ne vždy, ale zkušení kuřáci kouř těchto výrobků obvykle nevdechují (nešlukují).

Pravé doutníky nejsou jenom z Kuby. V celém Karibiku, Střední Americe a části Jižní Ameriky se velmi dobře daří tabáku a zkušenost s pěstováním a výrobou doutníků je v celé této části světa obrovská. Kolébkou doutníků jsou ale Kanárské ostrovy a manufaktura La Rica Hoja. Poté, co byl tabák z Ameriky dovezen, s úspěchem se pěstoval na Kanárských ostrovech a postupně se tam tabákový průmysl vyvinul natolik, že jak pěstitelé, tak výrobci doutníků byli oprávněně považováni za ty nejlepší na světě. Když se pak na Kubě objevil problém zaměstnanosti otroků – prostě jich bylo moc a bílí se začali bát – černé otroky bylo třeba zaměstnat. V oblasti se dobře dařilo tabáku a cukrové třtině. Kanárští osadníci proto byli kolem roku 1750 vyvezení na Kubu, zejména do okolí Havany a Santiaga, aby rozvinuli pěstování obou plodin i jejich zpracování. Tím začala éra kubánských doutníků a kubánského rumu. Stejně dobře a podobnou historii má ale i pěstování tabáku a výroba doutníků (a rovněž cukrové třtiny a rumu) v celé oblasti, a tak řada skvělých značek doutníků (i rumu) pochází z Dominikány, Hondurasu, Kostariky, Nicaraguy i dalších zemí. Rovněž Indonésie se velmi vypracovala a tak stejně dobré doutníky pocházejí z opačné strany globu. Naopak řada špatných doutníků má svůj původ na Kubě. Kubánci o mýtu, za který děkují americkému embargu, dobře vědí a dobře ho umějí využít. (Johne Kennedy, 3.2.1962). Díky němu jsou schopni dobře prodat i odpadky, na kterých si ještě někdo pochutná: přece kouří kubánský doutník, tak musí být dobrý!

Doutníkové vložky (Cigar filler)

Středový tabák dává doutníku chuť a vůni a zajišťuje rovnoměrné hoření. Používají se různé typy listů. U strojové výroby se používá tabák sekaný (řezaný), u ruční výroby se listy varhánkovitě podélně poskládají (vytvoří se síť průduchů). Používají se tři typy listů. Jsou to jednak tmavé listy z vršku rostliny, které jsou chuťově a aromaticky výrazné, a které pomalu hoří. Dále se používají listy ze středu rostliny, které jsou světlejší a jemnější. Tyto listy zrají až 2 roky. Jako vnějšek náplně se používají listy, jež dobře hoří, ale které jsou aromaticky nevýrazné. Tyto listy zrají až jeden rok.

Vázací listy (Cigar binder)

Vázací listy svazují středový tabák dohromady a dávají doutníku tvar.

Krycí listy (Cigar wrapper)

Na povrch doutníku se používá vysoce kvalitní a pěkný krycí tabákový list. Musí být hladký, nepříliš olejnatý, pružný, ohebný a musí vonět (Conecticut, Sumatra). Kubánské krycí tabáky jsou více olejnaté. U levnějších doutníků se používá fólie rekonstituovaného (homogenizovaného) tabáku.

Zpracovávané tabákové listy musí být dostatečně navlhčeny, aby se s nimi mohlo manipulovat bez poškození. Rovněž se musí odžilovat, ale tak, aby se list nerozlámal a jen se rozpůlil na polovinu. Vlastní výroba doutníků je velké umění a spočívá ve schopnosti správně zkombinovat všechny listy ve správném poměru, záleží na umění baliče. Dělí se na dvě operace, a to výrobu smotků a zavíjení smotků.

Zavíjením smotků do krycího listu dostává doutník kabátek, který je jeho vizitkou, ale především kořením. K tomu se používají nejkvalitnější listy a zavíjení patří k mistrovským pracím. Krycí list se ořízne do požadované podoby. Špička listu se umístí u paty doutníku a základna u hlavy. Svitek se položí napříč přes roh oříznutého krycího listu a od jednoho konce se začne jemně balit tak, aby se jeho kraje po každém otočení překrývaly přes sebe. Po zabalení se volný konec přilepí přírodním lepidlem a doutník se poválí, aby se rovnoměrně zakulatil. Okrouhlý zbytek listu se odřízne a přilepí na hlavu doutníku. V konečné fázi se pata, popřípadě hlava doutníku ořízne na správnou velikost.

Polobalené doutníky se ukládají do temperovaných maturačních skladů, kde dochází k procesu zrání (maturace). Vyrovnává se chuť, vůně, aroma, doutnavost a upravuje se vlhkost. Maturované doutníky se adjustují, roztřiďují podle barvy (7 barev, 65 odstínů), opatřují se prstýnkem a naskládají se do cedrových krabic v pořadí odstínů. Každá krabice je opatřena etiketou a je zapečetěna.

Převzato z http://cs.wikipedia.org/wiki/Doutn%C3%ADk

Autor: wikipedia.org